Maybe you don’t know

Když jsem přemýšlela o čem bude dnešní článek, napadlo mě, že na sebe prásknu pár věcí. Ať se lépe poznáme, ne? Když jsme měli ve školce namalovat, čím chceme být, napadla mě zdravotní sestřička. Po té, co jsem ji namalovala se zakrvácenou jehlou, mi došlo, že krev nemůžu ani vidět a že tohle asi neklapne. Od té doby jsem toužila být malířkou.

Řidičák jsem udělala v 18ti, ale řídit jsem vlastně pořádně začala až o sedm let později, když se mi narodil syn. Nechtěla jsem být odkázaná jen na MHD. Okolnosti mě zkrátka donutily, ale ze začátku to byl hrozný boj! Bála jsem se dvojnásobně, a to i o ten prťavý uzlíček vedle sebe.

Nemám ráda ryby a různé mořské potvory. Jednou za čas nepatrné sousto ochutnám, načež zjistím, že se nic nezměnilo a je to pro mě naprosto nepoživatelné. Dříve jsem se dušovala, že až budu těhotná, ryby jíst budu! Chachá! Jen když jsem je cítila, lezly mi i ušima. Vyřešila jsem to „rybíma tabletkama“ z lékárny.

Moje fobie? Pavouky nemusím, ale úplně největší hrůzu mám z potopených vraků, takže při Titanicu a záběrech z hlubin mi běhal mráz po zádech. Ale například ani k bójce bych neplavala ani za svět, natož abych se jí dotkla.

Nesnáším čekání. Na cokoliv, kdykoliv a kdekoliv.

dress Stradivarius / shoes Reserved / bag Orsay / bracelet Dyrberg Kern, Endless, Pandora / rings H&M

Práskněte mi na sebe taky něco ;)

Xoxo,