My Greek holiday

Tak a už jsem týden zpět v Praze a mám pocit, že jsem na dovolené byla asi před rokem :) Taky to tak máte? Ale pojďte se se mnou na chvilku vrátit a představovat si, že poblíž šumí moře…

Nejsem příliš plánovací typ, takže když se mě někdo v červnu zeptal, jestli jedu někam na dovolenou, odpovídala jsem, že asi spíš ne. Jenže pak přišla strašná potřeba slyšet vlny! A dotaz, co chci k narozeninám… „Potřebuju moříčko!“ Po asi pěti zprávách s kamarádkou jsme měly zaplacený týden u moře! Naštěstí nebyl čas na čtení recenzí na hotel (protože kdybychom je četly, rozhodně bychom tam nejely). A byla by to chyba. Na druhou stranu jsme díky tomu pak nečekaly vůbec nic a připravovaly se na nejhorší. A byly jsme vážně příjemně překvapené! Hotel byl nakonec fajn, jídlo bez problémů a moře před okny… Jediné, co tak úplně nefungovalo, byla cestovka a slečna „Pamela“ delegátka, která byla lehce mimo, ale vlastně jsme si stejně všechno na místě zařídily samy a naštěstí i let se uskutečnil, takže vše dobře dopadlo.

Ale od začátku… Už jste někdy někam letěli s někým, kdo se fakt bojí létat? Je to super adrenalin. Poprvé jsem let s Martinou zažila před 5 lety do Turecka a od té doby se to ani po jejích desítkách dalších cest nezlepšilo. Vypadá to asi tak, že při vzletu a přistání drží madla a spolucestující si myslí, že začíná rodit. Při sebemenší turbulenci na vás upne svoje psí oči doufajíc, že nejspíš zaskočíte za pilotem a letadlo uklidníte (btw loni při cestě z New Yorku byly turbulence celý let :D), ale stejně ji mám ráda a pořád doufám, že mi uvěří, že je létání nejbezpečnější způsob přepravy.

Původně jsem se těšila, že se týden nehnu z lehátka, ale to by byla na Krétě hrozná škoda. Je tam tolik krásných míst, že jsme i přes několik výletů stejně viděly tak desetinu. První cestu do nedalekého Heraklia, které je páté největší město Řecka, jsme naplánovaly hned první den. Našly jsme zastávku autobusu, který měl podle jízdních řádů jezdit každých 15 minut. A vážně jezdil! Na minutu přesně, stejně jako všechny další dopravní prostředky celý týden. Všechno bylo dokonale organizované, naši průvodci běžně plynně mluvili minimálně čtyřmi světovými jazyky! To byl pro nás asi největší šok. Nikde žádný chaos. Všechno bez problémů. Řecko rozhodně překvapilo…

V hlavním městě Kréty jsme chtěly navštívit hlavně Knossos, který je podle legendy pozůstatkem minojské civilizace a v celém areálu jsme hledaly, kde asi bydlel Minotaurus :D Absolutně nechápu, jak v té době dokázali postavit něco tak obrovského. Musela to být nádhera!

Tahle fotka hodně bolela! Nevšimla jsem si, že je celý povrch kamenů posetý špičatými hroty (i po týdnu jsem měla na zadku modřiny). Fakíři jsou blázni, že tohle dělají :D

Každý večer jsme v našem městečku Chersonissos couraly podél pobřeží, kde byla jedna útulnější a krásnější kavárnička než druhá. Jen to kafe jim dělalo trochu problém. Ale byly jiné dobroty, které nám to bohatě vynahrazovaly ;)

Myslíte, že někdy můžou někoho omrzet západy slunce? V Řecku jsou fakt krásný!

I po západu sluníčka je ale co dělat! Tohle letovisko opravdu žije! Doporučuji všem, kdo si chce užít bary a zábavu až do rána ;) My samozřejmě jako hodný holky chodily spát brzy… (hlavně proto, že jsme skoro každý den vstávaly na výlety). Fakt, zlato, věř mi :)

Ale díky tomu jsme viděly nejen spoustu západů sluníčka, ale i těch východů, které jsou nad mořem vážně kouzelné…

Santorini. Turistický cíl, který měla Martinka na svém wish listu a já jako hodná kamarádka souhlasila, že znovu podniknu tuto hooodně dlouhou cestu. Oia, která je snad na všech fotkách Řecka kvůli svým proslulým modrým střechám, je fakt dokonale fotogenická. Tedy pokud si odmyslíte davy lidí v úzkých uličkách pod pražícím sluncem. Ne, vážně je to krásný. Dovedu si představit tam strávit třeba 5 dní a užívat si vínko na terase jako je tahle…

S dokonale bílými domečky jsou všechny ty keře a květiny úžasný kontrast. Mám jich vyfocených asi dvacet, ale nebudu vás unavovat :)

Jo, to jsou ty střechy… Vidíte tu paní vpravo nahoře? Přijde mi skoro jako zázrak, že takových fotících se slečen nemám na téhle fotce víc, protože celá Oia je jimi posetá :) Protože prostě to prostředí je jako stvořené na focení! A tak člověk odpustí i tu čtyřhodinovou cestu lodí tam a zase zpět…

Ledové osvěžení při náročném opalování :)

Další dlouhou cestu jsme podnikly přes celý ostrov na pláž Elafonisi s růžovým pískem. Jste na Krétě a máte pocit, že jste v Karibiku. Průzračné azurové moře, bílý (místy růžový) písek a pálící slunce. A opět davy turistů :) Ale těm se dá trochu utéct, pokud se vydáte dál na ostrov, což jsme samozřejmě neváhaly udělat! Pokud byste se tam chtěli vydat, rozhodně nezapomeňte klobouk a hoooodně vody!

Chersonissos má jedinou nevýhodu. Pokud nechcete chodit někam daleko na pláž, jste téměř nuceni si zaplatit lehátka a slunečník, ale za cenu 5-10 Eur na den za dvě lehátka a slunečník to stejně vychází pořád výhodněji, než jít v Praze k bazénu. Oblíbily jsme si beach bar Kahlua, kde jsme již při druhé návštěvě měly automaticky lehátka v první řadě. Vzhledem k vlnám jsme si to moře užívaly fakt hodně blízko, často nás vlna ošplouchla přímo na lehátku. :) Jak já bych se tam vrátila!

Ale bohužel týden uplynul jak voda (příště to chce fakt aspoň deset dní) a přišel čas se vrátit… Tak pa Řecko a brzy na viděnou! A děkuji za báječný narozeninový dárek! Zážitky jsou prostě nejvíc…

Pusu,

Where to next?