My grey obsession

Původně jsem si myslela, že dnešní článek bude o Paříži. Jenže jsem se ještě po návratu pořádně nezastavila a nestihla probrat fotky… Takže sem dávám jeden zapomenutý outfit, který jsem myslela že už ani nezveřejním, protože na konci března budem běhat v tričku.

Ale dost o počasí, určitě toho máte už plný zuby od všech kolem vás. Je to zvláštní, v zimě nadáváme, že sněží a v létě, že nám je vedro :D Taky bych už samozřejmě uvítala příchod jara, ale stejně to neovlivním, tak proč se zbytečně vztekat :) Snažím se tímto pravidlem v posledních letech řídit, ale přiznávám, že ne vždy jsem úspěšná.

Naopak víte, co mě vytočí vždycky? Když někdo chodí pozdě! Jasně, jsou okolnosti, které někdy ovlivnit nejdou, ale myslím si, že ve většině případů to tak prostě není! Třeba pozoruju přímou souvislost mezi nedochvilností a příslušností k astrologickému znamení „beran“. Asi je k sobě nějak zvláštně přitahuju, ale pár jich už mým životem prošlo… A absolutně všichni (ano, mluvím pouze o mužích) měli hodinky na své ruce jen pro ozdobu! Je to asi taková moje celoživotní mise přijít na to, jakým fíglem na ně nebudu muset čekat… Třeba můj poslední pokus vypadal následovně: 1) při odjezdu z domu píšu zprávu, že vyrážím a budu na místě za 10 minut (i když vím, že dřív jak za 15 nemám šanci tam dojet) 2) když se blížím k místu určení, píšu, že jsem na místě (mám před sebou ještě 3 semafory a musím někde zaparkovat)… no a za 3) po dalších patnácti minutách čekání volám, kde je a dozvím se, že už vyrazil?! A důsledek? I když počítám do sta (do deseti nestačí) a říkám si, že vlastně o nic nejde, stejně je pak těžké, aby schůzka neskončila hádkou… :D

faux fur coat / Stradivarius

jacket / Lindex

jeans / Hollistar

shoes & beret / Stradivarius

pusu

 

Where to next?