One Down From My Bucket List

Krásné ráno! Dnes především všem dobrodruhům! Konečně jsme odzdobili a vyhodili vánoční stromek a tím se pro mě oficiálně zavřely dveře do minulého roku. Musím říct, že jsem si při zametání jehličí za minulým rokem trošku posteskla a zároveň se začala těšit na zbývajících deset měsíců 2018 (kam se poděly první dva měsíce, netuším…). Jak už jsem tu několikrát zmiňovala, nedávám si žádná novoroční předsevzetí. I tak mám ale v hlavě  seznam věcí, které bych chtěla v životě dělat a míst, kam bych se ráda podívala. Nezáleží na tom kdy, prostě někdy. Jedna z těchto věcí se mi splnila v únoru. Ježíšek mi totiž donesl poukaz na psí spřežení!

Na spřežení jsme jeli do stanice pár hodin on Montrealu. Celkem nás bylo myslím 6 saní a začalo se klasicky pár radami a hlavně slušivou helmou!

Následně jsme po jednom vodili psiska k saním, kde je cvičitelé zapřahávali do spřežení. Celkem 6-8 psů na jedny saně, které vezou 2-3 dospělé lidi.

Psi byli šíleně nadšení, když viděli saně a štěkot byl k nezastavení. Celkem tu mají 225 psů, tak si to zkuste představit, když všichni spustí! Mile mě ale překvapilo, že všechny psy si tu pamatují jménem (i když z nich má většina podivná indiánská jména, která se ani nedají vyslovit) a znají jejich povahové vlastnosti.

Já jsem si hned na začátek nelajzla sáně řídit, tak jsem se pěkně usadila jako Marfuša a řídil Adam :)

Tady už si to pěkně pelášíme po stezce!

Celou cestu jsem se kochala psími prdelkami :)

Na konci naší cesty jsme se pomazlili se štěňátky, kterých mají jenom pár. Tahle stanice psy nemnoží, takže pár štěňat co mají, jsou malé nehody :)  Více než polovina psů, co zde jsou, buď někdo odložil nebo je převzali ze záchranných stanic, za což mají můj obdiv.

Na úplný závěr jsme se posilnili horkou polévkou u ohně a už byl čas jet domů… Určitě se ale někdy zase na psí spřežení vrátím!

 

Co máte na svém bucket listu vy?

 

Where to next?